Dramaturgie

Cestou od kořenů k budoucnosti

Mezi minulostí a budoucností leží současnost, mezidobí, latinsky inter esse – co nás zajímá dnes, souvisí s naším původem i s naší cestou do budoucnosti.

V centru festivalu stojí zájem, který tvořivého člověka vede dál na jeho individuální cestě. Umělci budou formulovat své osobní vášně, své ryzí srdeční záležitosti a prezentovat hudební díla, jimiž se po dlouhou dobu intenzivně zabývali a dokážou je zprostředkovat s velkým nadšením a emocemi.

Spolu s publikem se vydají na cestu.

Zvuky ze zemí a krajin jako Arménie, Gruzie, Rumunsko, Sedmihradsko, Španělsko, Morava, Uhry, Argentina, Flandry nebo Irsko na nás působí přímo – vytryskly bezprostředně z lidské duše, vyprávějí legendu, připomínají nám staré příběhy a někdejší prožitky a znovu v nás rozezvučí zapomenutou strunu. Zpíváme melodie předávané od generace ke generaci, tančíme rytmy, které za sebou mají dlouhé migrace: z Orientu přes severní Afriku na Iberský poloostrov, z keltského západního pobřeží Irska do anglosaské Evropy, z Andalusie přes Havanu do Latinské Ameriky.

Hudba je bez hranic, nezná politické, jazykové ani náboženské bariéry. Nezastaví se, nýbrž je v neustálém pohybu, proměňuje se, moduluje z moll do dur, mění charakter a barevnou paletu tónin.

Interpretaci připadá stejně kreativní role jako samotné tvorbě: výkonní umělci mají svobodnou volbu a mohou číst hudební skladbu po svém, vykládat ji osobně a postavit ji do aktuálního kontextu. Táž skladba se neliší jen různými interpretacemi, zní různě v různém místě, prostoru a času. I dávno známá hudba nás tak stále znovu překvapuje a fascinuje.

Své vlastní hudební kořeny cítím především u Johanna Sebastiana Bacha. Jeho hudba nejenže reprezentuje mé protestantské kořeny, je mým universem, inspiruje mě i fascinuje zároveň.

Jako Švýcar jsem od dětství vnímal také rozdíly mezi německou, italskou, francouzskou a rakouskou kulturou. Z těchto vlivů se vyvinul můj skutečný zájem o hudbu našich sousedních zemí. V průběhu času jsem urazil další cestu, z Francie do Velké Británie, přes Španělsko a Itálii do severní Afriky, ze severu Německa dále do Skandinávie a pobaltských zemí, na východ do Čech ke Smetanovi, Dvořákovi a Janáčkovi, na Slovensko, do židovských štetlů Haliče a do Ruska. Z rodinných důvodů mě to znovu a znovu táhlo i k Dunaji: do Maďarska a Rumunska, na Balkán, k Černému moři a směrem k Orientu.

Tam všude jsem pro program 27. ročníku festivalu hledal národy, které pro mě mají nejvýraznější hudební tradici. V každé z vybraných zemí jsem pak vybíral hudebníky a hudebnice, kteří tuto tradici nejen převzali a pěstují dál, ale k její kultivaci využívají i zkušenosti a umění nabyté při svých akademických klasických studiích – všichni jsou totiž respektovanými mistry svých oborů a nástrojů. Společně se mnou pak vytvářeli tuto dramaturgii, budou nám vyprávět příběhy svých putování, prozradí nám, co je touha po domově, přizvou nás ke svým cestám.

Arménské duo Sergey a Lusine Khachatryanovi, baskická klavíristka Judith Jáuregui, kytarista z Andalusie Rafael Aguirre, zpěvačka argentinského tanga Analia Selis, česká flétnistka Jana Jarkovská, Arcadia Quartet ze Sedmihradska, gruzínské klavírní duo Natia a Tamar Beraiaovy a v neposlední řadě Moravanka Magdalena Kožená nás zavedou ke zvukům svých domovů.

Do programu výrazně přispěl i rezidenční umělec příštího ročníku festivalu Pavel Fischer, který je dokonalým zosobněním umělce hluboce zakořeněného v hudbě a kultuře své země. Bohatě zužitkuje dvě „cartes blanches“ a se svými hudebními přáteli z celé Evropy připraví skvostné programy. Představí se v nich nejen jako virtuózní houslista v klasickém repertoáru, ale i jako interpret world music, zpěvák, skladatel a dramaturg.

Les Musiciens de Saint-Julien nás vezmou na cestu do irského Kilkenny. Sirba Octet publikum zvedne ze židlí hudbou Židů a Romů z východní Evropy. Z balkánského poloostrova dorazí legendární ženský sbor „Tajemství bulharských hlasů“ se směsí vokální extáze a meditace. Perkusionisté Martin Kleibl a Martin Opršál cítí (a umějí předat) puls lidstva od dob, kdy žil homo erectus, až do dnešních dnů.

A uprostřed všech těch proudů, putování a cest stojí jako tajemný bludný kámen večer varhanní hudby Johanna Sebastiana Bacha. Mé vlastní kořeny. Inspirace, universum a fascinace. Ohnisko, centrum zájmu.

 

Kaspar Zehnder