Žďár nad Sázavou leží na horním toku řeky Sázavy v srdci Českomoravské vrchoviny. Katastrem města prochází hlavní evropské rozvodí, což znamená, že část řek teče do Černého a část do Severního moře. Leží tedy na skutečné střeše Evropy. Ve dvaadvacetitisícovém městě sídlí řada veřejných institucí, což se odvíjí z bohaté administrativní historie města.
Tipy pro výlet
Město a jeho okolí patří k nejvýznamnějším destinacím cestovního ruchu v kraji Vysočina. Zdejší kulturní památky spolu s přírodními podmínkami poskytují dobré podmínky k rozvoji turismu. Městem prochází několik cyklotras a pěších tras. V zimním období město a okolí nabízí vyžití pro běžkaře, ale i vyznavače sjezdového lyžování. Jen málo míst na světě může nabídnout svým návštěvníkům takové bohatství krás, jak je tomu v případě Žďárska. Příroda s nadmořskou výškou převážně mezi 500 až 800 m je půvabně členitá a mírně zvlněná. V harmonickém souladu se zde střídají hluboké jehličnaté lesy a tichá údolí klikatících se potoků a řek s romantickými zákoutími vysočinské krajiny, která se zrcadlí v mnoha známých rekreačních rybnících. Soubor Santiniho vrcholně barokních staveb pak dodává tomuto kusu země neopakovatelné kouzlo.
Městské památky
Nejvýznamnější architektonickou památkou města je poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, vrcholné dílo české barokní gotiky. Postaven byl v letech 1719-1722 jedním z největších architektů českého baroka Janem Blažejem Santinim Aichlem (1677-1723). Ve stavbě se opakuje několikanásobná symbolika čísel a tvarosloví. V roce 1994 byla tato památka zařazena do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Dalšími nepřehlédnutelnými stavbami jsou farní kostel sv. Prokopa a blízká kaple sv. Barbory a někdejší městská Tvrz, dnes sídlo Regionálního muzea, dále barokní sousoší Nejsvětější Trojice na náměstí z roku 1706, nedaleký kostelík Nejsvětější Trojice a areál bývalého cisterciáckého kláštera, ve kterém naleznete mimo jiné mimořádné Muzeum nové generace, Umění baroka ze sbírek NG a konventní kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše, povýšený roku 2009 na baziliku minor.
Slavné žďárské osobnosti:
Jindřich Řezbář přišel do Žďáru se svým otcem, kamenickým mistrem Ekwardem, jako patnáctiletý hoch roku 1257. Kde žil předtím, nevíme. Záhy vstoupil mezi řeholníky zdejšího cisterciáckého kláštera a r. 1263 se stal podjáhnem. Někdy v letech 1267 – 1268 však komunitu opustil a vrátil se jako kajícník až r. 1294, tedy zhruba po šestadvaceti letech. Kde byl a co tam činil v době, kdy „zemřel a odpadl od Krista“, nevíme. Po svém návratu umně vyřezal klášterní lavice (odtud jeho přízvisko) a sepsal Kroniku žďárského kláštera (Cronica domus Sarensis), v níž vylíčil založení, stavbu a první léta trvání kláštera Studnice Blahoslavené Panny Marie ve Žďáře, novou lokaci městečka Žďáru a také střípky ze svého vlastního života. Řezbářova kronika je cenným pramenem k poznání všedního života a každodennosti od první poloviny 13. století do roku 1300.
Václav Vejmluva, syn sládka Jana z pivovaru kláštera cisterciaček na Starém Brně, spatřil světlo světa 19. září 1670. Po studiích se 1. ledna 1689 stal žďárským mnichem, r. 1695 byl v Praze vysvěcen na kněze a 28. května 1705 byl zvolen opatem žďárského kláštera. Obratný hospodář, bibliofil, vzdělanec, mecenáš umělců a milovník velkých psů provedl barokní přestavbu klášterního areálu a realizoval v jeho okolí několik sakrálních i světských projektů, jejichž vypracování svěřil předním umělcům své doby: tak Jan Blažej Santini Aichel vystavěl mj. poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, konírny a prelaturu žďárského kláštera, hostinec ve Vojnově Městci či kostely ve Zvoli a v Obyčtově, Řehoř Theny ozdobil mnohé z těchto staveb svými sochami, Simone Gionima přidal obrazy a nástěnné malby, stejně tak i Karel Töpper.
Vejmluva se zasazoval o zmírnění robotních povinností (byl členem císařské komise z r. 1736, přešetřující robotní povinnosti, jejíž návrhy na úpravu stávajícího stavu byly přijaty jen v minimální míře), včasnými opatřeními uchránil panství před morovou epidemií, značně rozšířil pozemkové majetky kláštera a v jeho areálu založil r. 1724 šlechtickou akademii (vyučovala pouze do r. 1740). Požár, který r. 1737 zničil žďárský klášter včetně části knihovny, opata velmi hluboce zasáhl. Tři dny po něm jej ranila mrtvice a příštího roku, 17. března 1738, zemřel.
Jan Blažej Santini Aichel se narodil v den sv. Blažeje (3. února) 1677 v rodině pražského rodáka, kameníka Santina Aichela, jehož reitalizované jméno později připojil ke svému. Janův dědeček pocházel z Itálie, snad z města Roveredo, německy Aichel. Jan Blažej měl blíže neznámou tělesnou vadu (podle písemných zpráv byl chromý), což mu bránilo v převzetí otcovy kamenické dílny. Studoval tedy malířství patrně u Kristiána Schrödera (u nějž se učil i J. B. Mathey) a následně se vydal sbírat zkušenosti na tehdy obvyklý vandr. Prošel Rakousko a Itálii, kde na něj učinily dojem zvláště římské stavby Francesca Borrominiho. Od roku 1700 již byl stavitelsky činný a rychle bohatl. Koupil dva domy v Praze (Valkounský a U zlaté číše) a roku 1707 se oženil se Schröderovou dcerou Veronikou Alžbětou, s níž měl pět dětí – čtyři syny, kteří zemřeli v dětství a dceru Annu Veroniku. Po smrti první ženy (1720) se Santini oženil s Antonií Ignatií Chřepickou z Modliškovic, čímž si zajistil užší vazby na šlechtické prostředí. Antonie Ignatie mu dala dceru a syna, ze kterých se však dlouho netěšil. Zemřel 7. prosince roku 1723. Ze Santiniho dětí se dospělosti dožila jen dcera Anna Veronika.
Stavitelův svérázný pohled na svět nejlépe dokládá podpis v dopise P. Floránovi (sekretáři sedleckého opata) z r. 1712: „Pilný dobrý zloděj, pilný dobrý povozník a čeledín Jan Honss Satan Aüchel“. Stal se představitelem tzv. barokní gotiky, stylu, který oživoval gotické tvarosloví a snoubil je s barokní symbolikou. K jeho projektům (at už přestavbám, či novostavbám) patří chrám Nanebevzetí P. Marie v Sedlci u Kutné Hory, konvent plasského kláštera, zámek Karlova Koruna u Chlumce nad Cidlinou či pověstný poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou.
Hudební historie
František Drdla (28.11.1868 Žďár nad Sázavou – 3.9.1944 Bad Gastein). Houslový virtuóz, autor 600 skladeb, z nichž nejslavnější jsou Souvenir a Koncert d moll pro housle a orchestr (věnovaný městu Žďáru). Velmi šťastné dětství prožil ve Žďáře a po celý život rád vzpomínal na dětské hry v Göttlerově domě na náměstí. Jeho hra na housle pokračovala velmi rychle, takže v 8 letech už nejen zpíval na kůru, ale hrával i na housle. Tento rychlý rozvoj jeho hudebních schopností byl zásluhou jeho učitele hudby. Tímto učitelem byl ředitel kůru Antonín Hromádka. František Drdla začal studovat pražskou konzervatoř u profesora Antonína Bennewitze a Josefa Förstra. Později přešel na vídeňskou konzervatoř, kde byl žákem proslulého profesora Josefa Hellmesbergera. Úspěchů dosáhl především svými houslovými skladbami. Jako houslový virtuos sjezdil téměř celý svět. Do Žďáru se však neustále vracel. Nejkrásnější charakteristika je zachována v jednom nekrologu z 10.9.1944: „Prvý muzikant moravské země.“
Tradiční akce
Kulturní rok v našem městě již začíná prvním dnem v roce, slavnostním vítáním nového roku spojeným s novoročním ohňostrojem. Před velikonočními svátky stovky ochotníků hrají Pašijovou hru. Hra pojednává o životě, smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Počátkem jara je Žďár také dějištěm krajové přehlídky amatérských divadelní souborů hrajících pro děti s názvem Pohádkový mlejnek. Posledního dubna tu je filipojakubská noc. V areálu v sídlišti Libušín probíhá pásmo her a soutěží, pálí se čarodějnice a celá akce je završena ohňostrojem. Květen ve Žďáře je ve znamení svatojánské poutě na Zelené hoře. Červen patří oslavě povýšení Žďáru na město, kterým je Den Žďáru a festivalu 13 měst Concentus Moraviae. Zámek Žďár je každoročně začátkem července dějištěm mezinárodního festivalu tance a pohybové divadla Korespondance a koncem července místem konání hudebního Festivalu pod Zelenou horou. Dlouholetou tradici má festival folkové písně Horácký džbánek, který probíhá v areálu zámku v měsíci srpnu. A je tu podzim, na Vysočině dozrávají jeřabiny a právě tato pochutina stojí za názvem kulturního festivalu Slavnosti jeřabin. Výročí 340 let od narození architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela si letos připomeneme v rámci Santiniho barokních slavností začátkem záři. V listopadu probíhá v Domě kultury přehlídka středních škol a učilišť pod názvem Festival vzdělávání. V očekávání nejkrásnějších svátků v roce můžeme vidět na náměstí hru o narození Ježíše Krista, Živý Betlém.
Více informací o městě:
www.zdarns.cz
www.zamekzdar.cz
www.zelena-hora.cz
www.unesco-czech.cz
