Polná

Polná – malebné město s bohatou historií, ležící na rozhraní Čech a Moravy – vznikla pravděpodobně na počátku 13. století. Ale patrně již koncem 12. století existovalo, díky strategické poloze, v místech dnešní Polné strážní stanoviště.
Nejstarší písemnou zprávu známe z roku 1242 v darovací listině Jana z Polné. Pravděpodobně v II. polovině 13. století byla ves povýšena na město.

Kolem roku 1325, kdy panství vlastnil Jindřich z Lipé, byl dostavěn polenský hrad, který v době panování Jiříka z Poděbrad měl zásadní význam pro celé české království.

Od roku 1623 po dalších tři sta let vlastnil polenské panství rod Ditrichštejnů.

Velké škody a utrpení městu přinesla třicetiletá válka, která s sebou nesla vpády švédských vojsk, drancování, vypálení Dolního města a hradu.

V průběhu 18. století se Polná opět pozvedla a stala se významným střediskem Čáslavského kraje. Došlo k rozvoji řemesel. Vzkvétalo hlavně tradiční polenské řemeslo – soukenictví.

Ve století devatenáctém se Polná stala pro široké okolí významným kulturním i obchodním centrem; natrvalo se zapsala jako centrum národního obrození na Vysočině, zejména zásluhou kupce a později starosty Antonína Pittnera. V polovině 19. století v Polné údajně žilo 6500 obyvatel a město bylo třetím největším na Vysočině.

Tragickým byl pro město rok 1863, kdy dne 4. srpna lehlo po­pe­lem 189 měšťanských domů převážně v historickém jádru města a 456 rodin zůstalo bez přístřeší. Život lidí i architektura města byly navždy poznamenány. Ne­návratně zmizely překrásné gotické, renesanční a barokní štíty domů, shořel cenný a bohatý městský archív. Pro další vývoj města měl neblahý dopad i úpadek nejrozšířenějšího soukenického řemesla a stavba severozápadní železniční dráhy, která minula město o 6 km. Z města se natrvalo odstěhovalo mnoho rodin, některé také do Ameriky. Přes všechny tyto negativní dopady byl v Polné zřetelný vzestup kulturního dění. Ve II. polovině 19. století vzniklo mnoho pronárodních spolků. Polná se stala vyhlášenou hlavně díky ochotnickému divadlu, provozovanému od roku 1798.

Neslavným se pro Polnou stal rok 1899, kdy se v souvislosti s takzvanou Hilsneriádou město často objevovalo na stránkách národního i světového tisku. Vražda mladé dívky Anežky Hrůzové, z níž byl obviněn Žid, v nebývalé míře poznamenala život obyvatel a vstoupila do dějin světové justice.

Dnes je Polná velmi příjemným městem s bohatým kulturním a společenským životem a s památkami, které stojí za zhlédnutí.

Děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie

Monumentální stavba na největším polenském náměstí je vedle areálu hradu a zámku dominantou města. Chrám byl vystavěn v letech 1700 – 1707 podle plánů italského mistra Dominika de Angeli v místě bý­valého gotického kostela Matky Boží; ten byl v roce 1699 za tím účelem zbořen.

Štuková a fresková výzdoba na stěnách, valené klenbě a stropech chrámu je dokonalou ukázkou precizní výtvarné práce italských mistrů z Florencie a má vskutku evropskou úroveň.

Kromě hlavního oltáře v hlavní lodi je v obou postranních ještě 8 menších bočních oltářů. Zajímavá je dlažba z roku 1713. Velké barokní varhany, dílo Davida Siebera z roku 1708, doplňují menší, velmi vzácné varhany z konce 16. sto­letí na literátském kůru na řemenový pohon. Cenná je protestantská cínová křtitelnice z roku 1617 od místního cínaře Dopplera, nedávno zrestaurovaná.

Jde o jednu z největších barokních staveb v ČR. Kostel je 63 m dlouhý, 26 m široký a 22 m vysoký. Věž sahající do výšky 64 m byla postavena v roce 1895 podle návrhu arch. Františka Schmoranze, když původní věž shořela při požáru v roce 1863.

Chrám Nanebevzetí Panny Marie byl v roce 2008 prohlášen národní kulturní památkou. V roce 2012 byla v interiéru zpřístupněna nová prohlídková trasa s celoročním provozem.

Areál hradu a zámku

Polenský hrad patří k nejstarším feudálním stavbám u nás a je jednoznačně nejstarší dochovanou památkou ve městě. Byl postaven nejspíš na začátku 20. let 13. století.

Původně dřevěný hrádek byl v II. polovině 15. století přebudován na pevný gotický hrad. Roku 1584 dal Zachariáš z Hradce přestavět hrad v renesančním slohu. Koncem 17. století dostává barokní podobu. Několikrát vyhořel, ale po obrovském požáru v roce 1794 již nikdy nebyl opraven do původní velikosti. Prakticky po celé 19. století nebyl udržován a došlo k jeho postupné devastaci.

Roku 1922 koupil celý objekt podnikatel Václav Pojmann a věnoval ho polenskému Sokolu a Spolku městského muzea. Zámek byl dobrovolnou prací adaptován pro muzejní účely. Dnes představuje soubor fragmentů architektonických objektů rozmanitého slohového pojetí. Celý objekt prošel v letech 1975–2004 náročnou rekonstrukcí vnějších i vnitřních prostor. Dnes v areálu kromě Městského muzea sídlí Základní umělecká škola, Kulturní středisko se sálem a Zámecká restaurace s ubytováním. Po dokončení rekonstrukce v  roce 2004 muzeum zpřístupnilo další výstavní sály s novými expozicemi. Po podání žádosti městem Polná a na základě rozhodnutí Zastupitelstva Kraje Vysočina v roce 2006 byl sbírkový fond, vybudovaný převážně z darů polenských občanů, vrácen zpět do majetku města.

 

Regionální židovské muzeum – synagoga a rabínský dům

Klenutou synagogu postavili Židé po založení židovského města (1680–1682) v roce 1684. Po několika požárech prošla stavebními úpravami; zásadní rekonstrukce byla provedena v letech 1852 a 1861. Z původního barokního vzhledu synagogy se zachovala čtyři typicky protáhlá okna s lomeným obloukem a fragment nejstarší výmalby, odkrytý při rekonstrukci v roce 1998. V zadní části byla vystavěna galerie s šesti sloupy. Jako svatostánek přestala synagoga plnit svůj účel v roce 1943; po nějaký čas sloužila německým úřadům jako sklad nacisty zabaveného nábytku. V roce 1951 budovu synagogy koupila církev čs. husitská, boho­služby se zde však nekonaly. Z rozhodnutí komunistických úřadů musela budovu pronajmout jako skladiště barev a chemických hnojiv. Stavba chát­rala. Záchranu synagogy inicioval Klub Za historickou Polnou. V roce 1994 byla synagoga spolu s rabínským domem městem bezplatně vrácena do majetku Federace židovských obcí v Praze. Obnovená synagoga byla zpřístupněna jako Regionální židovské muzeum veřejnosti v září roku 2000. V synagoze jsou pořádány koncerty a krátkodobé výstavy – např. obrazů, fotografií apod. 

 

Do­stavbou jednoho patra sousedního domu v roce 1717 vznikl vedle syna­gogy dům židovské obce, v přízemí s bytem šámese (kostelníka) a černou kuchyní s pekárnou macesů a se vstupem k rituální lázni v suterénu, v patře s bytem rabína, kanceláře obce a rabínskou kaplí (zimní modlitebnou) s 30 sedadly. Mezi léty 1785 až 1850 zde byla umístěna také obecná židovská škola. Nízká přístavba před jižním průčelím sloužila do roku 1887 jako márnice a místnost pro očistu (bejt tahara). Rabínský dům byl kvůli požárům židovského města několikrát přestavován, a opravován.

Dnes si mohou návštěvníci projít v přízemí domu historický prostor Kanceláře polenského rabinátu s expozicí věnovanou historii Židovského města i samotné budovy, rekonstruovanou černou kuchyni s jejím zařízením, rituální lázeň mikve, částečně vytesanou ve skále, která patří mezi nejstarší v ČR. V patře navazuje zimní modlitebna,  a samotná hlavní expozice věnovaná Hilsneriádě a antisemitismu. Expozice jsou doplněny četnými informačními panely věnovanými historii židovského města a jeho vnitřnímu životu a obyvatelům, historii samotného rabínského domu, starým fotografiím, vysvětlení užívání mikve, dokumentaci židovského hřbitova a dalším.